Když se narodíte na Slovácku, písničkám a lidové muzice uniknete jen stěží. 

Když se narodíte muzikantovi, zpěvákovi s hlasem jako zvon a vervním projevem, který více než čtyři dekády stál jako primáš a umělecký vedoucí v čele souboru Olšava, když navíc sama pociťujete okouzlení nad dávnými písněmi, jejich živelností, jímavostí a půvabem, netušenými zvraty melodií, oslnivou lyrikou či ohromující přímočarostí textů, pak s muzikou za zády a pusou otevřenou ke zpěvu vyrůstáte zcela samozřejmě.

A teprve když vás život zavane do Prahy, pochopíte, jak moc pro vás tato kapitola znamenala. Teprve tehdy vám dojde, že máte nitro naplněné písničkami a že ve vás zůstávají, byť si je broukáte jen na procházce, není-li v dohledu živá duše, nebo u vaření, ačkoli se potomci trošku uchichtávají, případně protáčejí oči v sloup. (Oni si je ovšem podvědomě notují též!)

Postupně zjistíte, že v takto neutěšeném stavu nehodláte setrvat.
Že s těmi melodiemi, které jste poznali a zpívali nejen v Olšavě,
ale i s BROLNem, Ondrášem, OĽUNem, Teagrassem nebo Hradišťanem, potřebujete žít aktivně.

A tak vznikla dvě CDčka (Písně milostné a láskyplné, Hrajte ně, husličky), za nimiž jsem stála jako dramaturg a producent - a hlavně jsme založili ČaroTaJ... Kapelu, ve které se potkáváme se sestrou Taťánou, profesionální zpěvačkou, a báječnými muzikanty, virtuosními interprety klasiky i jazzu, kteří se s gustem nechávají okouzlovat a inspirovat písničkami rodného kraje. To jsou oni:

Ondřej Roskovec, fagotista České filharmonie (zároveň můj milý švagr), který pro Čarotaj také aranžuje a občas usedne i ke klavíru.

Jan Keller, violoncellista České filharmonie, k tomu náruživý jazzman - i on se uvolil některé z našich slováckých písniček zpracovat pro osobitou sestavu.

A do třetice Petr Valášek, basklarinetista, který se v budoucnu určitě chopí i dalších nástrojů, jimiž vládne, rozsévač hudebních nápadů a překvapení.