S moravskou písničkou

Jitka Málková, moderátorka Dobrého rána s Českou televizí, je vystudovaná germanistka a muzikoložka. Rodačka z Uherského Brodu dobře a ráda zpívá; hudba má v její rodině letitou tradici. Jitčin tatínek Lubomír Málek je primášemcimbálové muziky moravského souboru Olšava, který loni oslavil padesát let od svého vzniku. Maminka zpívá dětem v mateřské škole a sestra Táňa si hudbu vybrala za svou profesi. Dokonce i Jitčin přítel je muzikant - a tak nenídivu, že písnička Jitku provází doslova na každém kroku.

Odmalička přihlížela muzicírování a korytňanský kroj vídala v jeho přirozeném prostředí u svých prarodičů na moravskoslovenském pomezí v Korytné."Babička nosila na běžnou práci jednoduchou variantu kroje, ale v neděli sevystrojila do kroje svátečního. Líbil by se každé holčičce, hýřil barvami, výšivkami a flitry. Za největší nádheru jsem považovala vysoký naškrobený krajkový límec, který mi připomínal šaty pohádkových princezen."KroměKorytné se s krojem setkávala v souboru Olšava, jehož muziku tatínek primášuje."Uherskobrodský kroj, který tento soubor používá, je stylizovaný, ušitý podle návrhu akademického malíře Josefa Beneše."Krásauherskobrodského kroje spočívá v jeho jednoduchosti. Když malá Jitka prvně vystupovala s Brněnským rozhlasovým orchestrem lidových nástrojů, pořídila jí babička Málková úplně nový dětský kroj z Korytné."Cítila jsem se vněm krásně (hlavně kvůli tomu límci). Babička vždycky s úsměvem vzpomínala, jak mě ještě docela malinkou, zabalenou ve vlňáku, nosila do kostela. Vidět prý byl jen šáteček a zvědavé oči. Všichni kolem pořád něco prozpěvovali, atak jsem si počkala na klid a do něj pronesla svou >>modlitbu<<: Žežuličko, kde jsi byla... ajaja- kukuku..."Na tyto první hudební projevy své dcery vzpomíná i tatínek Lubomír:"Měla asi sedm měsíců a zakňouralamelodii písně o žežuličce. Říkal jsem si - je to jisté, hudební sluch má. Když mi potom později volal primáš Slávek Volavý a ptal se na děti, dal jsem mu Jitku k telefonu. Zazpívala mu: >>Anička dušička, pojď si se mnú hopkat,kúpím ti čižmičky, ej, co ti budú klopkat.<< Její první vystoupení bylo do telefonu... Jitka s Táňou byly naše sólistky v Olšavě. Bohužel se nám odstěhovaly do Prahy... Ale konzultuji s Jitkou spoustu muzikantských i literárníchzáležitostí."S tatínkem jezdila na folklorní festivaly a natáčení. Ze všeho nejvíc ji zajímaly tance."Strašně jsem si přála být dospělá, abych se k tanečníkům mohla přidat!"Nyní se Jitce po vystoupeních sOlšavou trochu stýská. Ke své práci televizní moderátorky a tiskové mluvčí rozhlasových symfoniků si může tento přepych dovolit jen občas. Naposledy si s Taťánkou zazpívaly v pražském Divadle U hasičů při příležitosti pokřtěnítatínkova cédéčka"Hrajte mně, husličky", o které se velkou měrou zasloužila."Původně jsem přemýšlela o knížce jeho vyprávění a vzpomínek přátel, doplněné zpěvníkem nejznámějších lidových melodií. Ovšem taťkanení velký vypravěč, takže jsem z něj spoustu věcí složitě dostávala... Uspořádat všechny písně a vyslechnout je byla moc poutavá činnost."Jitka nezahálí a v hlavě už má nápad na další hudební projekt."Stále více mischází zpívání. Před časem jsem se začetla do velmi zajímavých materiálů o Leoši Janáčkovi a jeho nejbližších. A tak bych tyto dva momenty ráda spojila do komorního pořadu, v němž bychom, ještě s mojí sestrou, publikum potěšilypěknými lidovými písničkami i mluveným slovem. Stále se totiž utvrzujeme v tom, že naše moravské kořeny jsou mocné a my jim musíme - alespoň občas - splácet dluh!"